Ahoj všichni,
noc jsme nějak přečkali. Šli jsme na snídani – katastrofa, raději jsme se
sbalili a rychle pryč. Kufr jsme si dali do auta na hlídaném parkovišti a šli
jsme do města. Všechny památky jsme prošli ještě ve dne a byl to zase jiný
zážitek, protože večer člověk nevidí tolik detailů na budovách a okolo sebe. U
každé památky jsme se zastavovali a s pomocí mobilní aplikace jsme si zase
četli informace a historii. Je to fajn, když si člvoěk může všechno potřebné
najít online a nemusí platit průvodce. Když se ty technologie dobře užívají,
tak jsou i ku prospěchu. Zašli jsme koupit boty a na oběd. Ano, boty. Našla
jsem tu boty okolo tisícovky a dokonce měli i moji velikost. Tak jsem drapla
jedny zimní boty a šli jsme na studený oběd. Šunka, sýr, zákusek. A už jsme
mířili do Uffizi. Do galerie, která nás měla ohromit. Lístky jsme si kupovali
několik dní předem na jediný volný čas, který byl ještě ten den k dispozici.
Fronta asi dvacetiminutová i s předrezervovaným lístkem. Uvnitř bylo mnoho
slavných děl od včera zmínených umělců. Avšak ani tady jsme nebyli nadšeni. Za
6 euro jsme si půjčili audio, které vypadalo takto: „Na obraze vidíte muže a
ženu, která drží dítě. V pozadí vidíte nahé mladé postavy, které se
opírají o zeď. Rodina v popředí je oproti tomu oblečená.“ Opravdu? Děkuji,
že jste mi to za 6 euro řekli, jinak bych si toho ani nevšimla. Z jakého je
obraz období, co je pro něj typické, jakých prvků si mám všimnout nebo co je na
něm zajímavého? Proč je to jeden z obrazů, který nelze ani finančně
ohodnotit a koupit? Proč celý svět jede na toto místo, aby viděl tento obraz a
mnoho dalších? To už mi nikdo neřekl, a tak budu muset zase googlit. Audio je
samozřejmě v angličtině, nejspíš namluvené Italem. Takže NE. Trochu jsme
se s Kubou neubránili srovnání s muzeem MET v New Yorku. Tam nás
to bavilo, zastavovali jsme se u každého obrazu a za 5 hodin jsme prošli asi
jednu desetinu celého muzea. Tady? Za chvilku bylo hotovo. Je pravda, že
některé místnosti jsme prošlli velmi povrchně, ale rozvrstvení a zajímavosti
nebyly zkrátka podané tak dobře, jak by to šlo. Nevidět MET v NYC, tak je
to nejspíš zážitek, ale když člověk srovná tato místa, tak dojde ke zklamání.
Také třeba v tom, že MET je zadarmo - vstupné je dobrovolné. Zde se
platilo 24 eur na osobu. Plus to úžasně poučné audio.
Takže za tři hodiny máme
galerii projitou úplně celou a jdeme do auta. Odjíždíme do Maniaga, kde jsem
byla na workshopu Sue Bryce před rokem a půl. Zde přespíme, na náměstí si dáme
poslední italskou večeři – která je, mimochodem, úžasná. Předkrm ve formě
různých druhů šunek a sýrů s místním pečivem. A hlavní chod opět špagety
Carbonara, tentokrát ale nejlepší, jaké jsem kdy měla. Tři coly a cena 26 eur
za vše. Lepší zážitek než v Uffizi za podstatně menší cenu. Jdeme na
parádní ubytování na farmě, kde jsem bydlela i loni a jdeme spát. Zítra nás zde
čeká business meeting s mým dodavatelem, který zde má sídlo. Uvidím
továrnu, kde produkty, které prodávám vznikají a podívám se na vzorky. Potom to
zabalíme a nejpozději v poledne jedeme směr Česko a už se nemůžeme dočkat
vlastní postele. Byla to skvělá dobrodružná dovolená, plná poznání, ale maličko
nám chyběl odpočinek a finančně byla zase o něco náročnější než plán
předpovídal. Kdepak asi udělali inženýři z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
chybu?? Kdybyste věděli o nějakých nočních šichtách v Praze, dejte nám
vědět, po návratu se budou hodit. Ale užili jsme si to se vším všudy. Itálii máme
„odškrtnutou“, ale vracet se sem nejspíš nebudeme. Naše srdíčka pořád tlučou
pro New York 😊.
