Ciao amigos!
Omlouváme se za
menší prodlevu, ale nebyl čas a pak zase nebyl internet. Vše je samozřejmě v pořádku.
V Bologni jsme si hezky pospali až do osmi hodin a pak se vypravili na
nejlepší snídaní světa. Všechny čerstvé croissanty bychom nejraději dovezli,
ale už by to nebylo ono. V Itálii nikam nespěchají, takže snídaně jsou až
do 10:30 a odhlásit se z pokojů je možné také až kolem poledne. Takže si
sedíme zhruba hodinku na snídani a pak ještě zhruba hodinku na záchodě. Jak už
to tak bývá, sníst sladké, slané, teplé a studené udělá svoje. Odjíždíme a
míříme do San Marina, ale po cestě měníme plán. Rozhodli jsme se držet se spíše
u pobřeží a místo San Marina zastavit u Rimini v Riccione na jedné z nejkrásnějších
pláží v Itálii. A bylo to celkem fajn. Vše šlo jako po másle. Sjeli jsme z dálnice,
dojeli přímo k pláži a zaparkovali. Zaparkovali jsme opět na místě, které
bylo placené, ale k naší smůle nešel automat. Ital, který stál za Kubou v řadě
na parkovací lístek řekl jasně, že když to nefunguje, tak to nemáme platit: „Nou
workín no problémo.“. Tak jsme se toho drželi a auto nechali hned u pláže, na
placeném místě, bez zaplacení s cizineckou SPZtkou. Došli jsme na pláž,
kde za vstup a dvě lehátka chtěli asi 20 euro, což se nám zdálo moc, když jsme
měli jen 2 hodiny času na odpočinek u moře. Takže jsme šli půl kilometru na
veřejnou pláž bez lehátek. Moře tady má teplotu více jak 25 stupňů C. Tak to je
příjemné. Troufám si říct, že to v Riccione mělo víc, protože nebylo ani
tolik osvěžující. Vlny byly pořádné a šlo se několik minut, než hloubka sahala
aspoň po ramena. Tak jsme se plácali u břehu ve vlnách a nechali sluníčko
svítit přes vodu. Bylo to fajn. Hodili jsme sprchu a pokračovali dál. Jeli jsme
po pobřeží a poté do středozemí směrem na Řím, ale u národního parku jsme sjeli
z dálnice a pokračovali po lokálních cestách.
Čím více se blížíme k jihu,
tím větší divočina to na cestě začíná být. Zastavujeme v horách a dáváme
si naše adventure menu. Pro ty, kteří nevědí, je to jídlo, které vydrží v pytlíku
několik let. K jeho uvaření není nic potřeba. V adventure menu jsou
dvě jídla, jsou tam také dvě kasple na jeho ohřev, dokonce i voda a jeden velký
zadělávací pytlík. Do pytlíku vložíte vodu, jídlo a kapsli a jídlo je za 12
minut hotové. Je to kouzlo. Já měla kuře korma s rýží a Kuba měl jelenní
ragú s bramborovými nočky. Jeli jsme dál. Cesta divoká. Dva pruhy, každý
pro jeden směr. Samé zatáčky a serpentýny. Ale několik aut vedle sebe. Je
běžné, že nás předjíždí auto v zatáčce a v protisměru se děje totéž.
Navíc z prava nás předjíždí většinou ještě nějaký skuter o třech lidech a
psovi. Takže je to spíše pro silnější povahy. Příjezd do Neapole je potom úplně
stejný. Pravidla silničního provozu jakoby za mýtnou branou přestaly existovat.
Dojíždíme ke strejdovi Michalovi, ale jsme asi o kilometr mimo, takže pro nás v deset
večer musí jet. Ukáže nám rovnou i kudy na pláž a poskytne nám nocleh. Je to tu
moc fajn, nejen jejich bydlení, ale počasí vypadá dobře, je stále přiměřené
teplo jak na procházky, tak na koupání.
