Ciao,
včerejší pátý den naší dovolené byl věnován Pompejím a Vesuvu, ale jak se později dozvíte, tak na Vesuv jsme se nedostali. Ráno jsme vstali, jeli natankovat a na snídani. Tak to bylo zase fajn. Ale už je toho sladkého moc. To budeme muset pěkně vyběhat po návratu. Jedeme do Pompejí. Vlastně co bych ještě měla říct je, že Kuba řídil z Rimini před Neapol a asi 200km před Neapolí mi předal řízení a řekl, že teď je to na mně a že on zase až ve Florencii. Prostě borec. Má to spočítané. Takže jsem řídila a Kuba navigoval, protože obě věci naráz se tady dělat nedají. Do Pompejí jsme dorazili v pohodě. Jen jedno auto před námi minulo sjezd, tak na dálnici zastavilo a zacouvalo si. Tak to jsme si říkali, že nás zde už nic nepřekvapí. Kupujeme si lístek a zjišťujeme, že jsme u špatného vchodu a že audio průvodce je na druhé straně. Vycházíme z areálu pod příslibem paní, že se můžeme s audiem vrátit tímto vchodem. Jdeme pro audio a když se po 20 minutách dostáváme na řadu, je vyprodáno. Audio došlo. No tak to je zlej sen. Průvodce by pro nás stál asi 100 euro. Já už jsem celkem zoufalá, protože hodiny ztrácíme u vchodů a chci nějakého zaplatit. Ale nikde žádný není. Takže jsem naštvaná a chci jet domů, protože chodit bezhlavě po památkách bez průvodce a bez komentářů na co, že se to vlastně dívám, je pro mě za trest. Nakonec s chladnou hlavou stahujeme aplikaci o Pompejích do mobilu, která je dostačující. Zastavujeme se tedy u každého čísla a čteme si o tom, co vidíme. Tak to je lepší. Navíc je v aplikaci i simulace toho, co je vidět nyní a jak to asi vypadalo před rokem 79 př. n. l., kdy byly pompeje zničeny výbuchem sopky Vesuv. O Pompejích tady psát nebudu, protože by to bylo na dlouho.
Ale najdete tu spoustu zajímavých staveb, amfiteátr, lázně, náměstí, nevěstinec, pekařství a neskutečné množství dalších staveb. Pompeje byly zasypány popelem a tím i dokonale zakonzervovány, takže se stále odkrývají zbytky města. Lidské ostatky jsou již samozřejmě rozloženy, ale do prázdných dutin, které po nich zbyly, byla nalita sádra, a tak vznikly odlitky mrtvých. Je tedy možné vidět polohy těl, ale i jejich výrazy, které svědčí o tom, že se dívali vstříc smrti. Zánik Pompejí byl dlouho velkou otázkou. Jak vlastně umřeli lidé, žijící v Pompejích? Dlouho se o tom spekulovalo, neboť v určitých místech po výbuchu sopky se později našli pouze kosti, kdežto v Pompejích byly nalezeny i tkáně a kusy oblečení. Vypadalo to nejspíše tak, že žhavý oblak popela a horkého vzduchu přistál na oběti a celé je spálil, kdežto do Pompejí musela mračna překonat studený vzduch od moře a obyvatele Pompejí tak nezabila první, ani druhá, ale až čtvrtá vlna horkého vzduchu, která už ovšem byla ochlazená. I tak tato horká mračna zabíjela, nejspíše uvařila mozek a poté celou dýchací soustavu, takže obyvatelé byly skutečně udušeni, ale tkáně a oblečení teploty vydrželo. Tak jsem se o Pompejích přeci jen rozepsala. Fascinoval nás také soud, divadlo a lázně. Za zmínku také stojí nevěstinec, kde se velice přesně dochovaly erotické malby a "pokoje". Vlastně veškeré sochy a malby byly zaměřeny na erotiku. Pompeje byly přístavní město, takže je jasné, že zde erotiky bylo více, než kde jinde. Traduje se, že Pompeje byly celé jako nevěstinec, a proto na ně byla seslána kletba v podobě Vesuvu. Ale dnes víme, že erotické sochy atd. byly součást celé kultury.
Po Pompejích (hodně pozdě odpoledne) chceme jet na Vesuv. Ještě toho nemáme v nohách dost. Bohužel můj navigátor mě zavedl potřetí na stejné místo a msto dálnice jsme se stále objevovali v Pompejích. Takže přišlá druhá vlna soptění, tentokrát ne z Vesuvu, ale ode mě. Takže jsme zaplatili poplatek na dálnici, abychom z ní následně sjeli a zase najeli a znovu ji zaplatili. Asi máme dost peněz nebo co. Bylo jasné, že Vesuv díky bloudění nestíháme. Takže jako trest Kubu stihnulo odbočení do outletu. Ani to ovšem nebyl trest, protože si koupil košili a za chvíli jsme už jeli domů. Nakonec to tak asi mělo být, protože jsme zjistili, že kvůli silnému vedru byl Vesuv zavřený - byl ve skutečnosti zavřený celou dobu našeho pobytu, takže jsme tam ani nemohli. Strejda říkal, že by nás to támhle někde odfouklo a bylo by po nás. Něco podobného se stálo v jiném činném kráteru, který je uprostřed města. Je to tedy smradlavý kráter, neb v něm vyvěrá síra. Byl pod zemí přístupný, ale klučina nedbal příkazů, naklonil se, aby se podíval a už padal do žhavé síry. Rodina po něm ještě chytla, ale bohužel tam spadli všichni, a proto se tam dnes veřejnost už nedostane. Vracíme se zuřivou Neapolí zpět za strýcem, který nás ještě nevyhodil, naopak. Vše nám vysvětluje a pomáhá s navigací. Jdeme spát a další den se balíme a jedeme do Florencie.
