Na cestách

Ahoj všichni, noc jsme nějak přečkali. Šli jsme na snídani – katastrofa, raději jsme se sbalili a rychle pryč. Kufr jsme si dali do auta na hlídaném parkovišti a šli jsme do města. Všechny památky jsme prošli ještě ve dne a byl to zase jiný zážitek, protože večer člověk nevidí tolik detailů na budovách a okolo sebe. U každé památky jsme se zastavovali a s pomocí mobilní aplikace jsme si zase četli informace a historii. Je to fajn, když si člvoěk může všechno potřebné najít online a nemusí platit průvodce. Když se ty technologie dobře užívají, tak jsou i ku prospěchu. Zašli jsme koupit boty a na oběd. Ano, boty. Našla jsem tu boty okolo tisícovky a dokonce měli i moji velikost. Tak jsem drapla jedny zimní boty a šli jsme na studený oběd. Šunka, sýr, zákusek. A už jsme mířili do Uffizi. Do galerie, která nás měla ohromit. Lístky jsme si kupovali několik dní předem na jediný volný čas, který byl ještě ten den k dispozici. Fronta asi dvacetiminutová i s předrezervovaným l...

Ciao, jak se máte? Snad se máte aspoň trochu jako my. My jsme ve středu nestihli ani napsat, ale zážitků máme mnoho. Ve středu jsme se museli sbalit a rozloučit se s ubytováním, které nám strejda poskytl a že to bylo moc fajn. Až do večera jsme netušili, jak moc fajn to bylo. Po sbalení jsme vyrazili na základnu NATO, kde nás strejda provedl. Za to jsme byli moc rádi, protože do takových prostor se člověk nedostane každý den a nedovede si představit fungování uvnitř NATO, pozice, situace a vůbec práci, kterou to obnáší. V poledne jsme potom zavolali na Vesuv. To byl náš poslední pokus, ale vítr byl ohromný a Vesuv byl zavřený. Takže jsme sedli do auta a jeli jsme směr Florencie. Zde jsme měli ubytování v centru města. Asi 200km před Florencií jsem Kubovi předala řízení, aby si taky trochu užil italského městského provozu, kdy se dostáváte do situací, ve kterých přemýšlíte, zda opravdu nezavolat strejdovi, aby z NATO vyslal nějakou pozemní jednotku. Pak už jste v...