Ciao,
jak se máte? Snad se máte aspoň trochu jako my. My jsme ve středu nestihli
ani napsat, ale zážitků máme mnoho. Ve středu jsme se museli sbalit a rozloučit
se s ubytováním, které nám strejda poskytl a že to bylo moc fajn. Až do
večera jsme netušili, jak moc fajn to bylo. Po sbalení jsme vyrazili na
základnu NATO, kde nás strejda provedl. Za to jsme byli moc rádi, protože do
takových prostor se člověk nedostane každý den a nedovede si představit
fungování uvnitř NATO, pozice, situace a vůbec práci, kterou to obnáší. V poledne
jsme potom zavolali na Vesuv. To byl náš poslední pokus, ale vítr byl ohromný a
Vesuv byl zavřený. Takže jsme sedli do auta a jeli jsme směr Florencie. Zde
jsme měli ubytování v centru města. Asi 200km před Florencií jsem Kubovi
předala řízení, aby si taky trochu užil italského městského provozu, kdy se
dostáváte do situací, ve kterých přemýšlíte, zda opravdu nezavolat strejdovi,
aby z NATO vyslal nějakou pozemní jednotku. Pak už jste v situaci,
kdy by ani raketa neškodila. Kuba to zvládl a dorazili jsme do hotelu. Tedy
pokud se tomu tak dalo říkat. Smrádek. Vlhko. Malý prostor. Zeď odpadala a já
si říkala, proč nejsme naproti přes ulici, kde vidím v oknech krásné
závěsy a pěkně ustlaná lůžka. Na nic nemyslíme a jdeme pryč. Říkáme si, že
projdeme noční Florencii a vrátíme se skutečně jen na přespání. Moje první
nafouklá fotka snad jasně říká, jak mi je. Začínáme na náměstí Svatého Marka,
pokračujeme k bazilice Svatého Lorenza, na náměstí Republiky, k Duomu,
okolo Orsanmichele, zastavujeme u paláce Vecchio na náměstí Signoria, odkud je
to už kousek ke vchodu do jedné z nejslavnějších galerií Uffizi.
Pokračujeme procházkou k řece Arno a podél nábřeží k mostu Vecchio.
Samozřejmě při této procházce nacházíme mnoho dalších památek a zákoutí. Vracíme
se na pokoj, ale ještě před tím si dáme výbornou večeři. Kuba špagety carbonara
a já hezky florentinský steak.
Vracíme se na pokoj. Co si o bydlení myslí Kuba
je také níže. A důležité je říct, že jsme se ani neosprchovali, protože do „sprchy“
se opravdu nevyplatilo jít bez neoprénu nebo skafandru. Co se památek týče, tak
jsem trochu zklamaná. Leží tu největší skvosty světa a nejnavštěvovanější místa
nejen v itálii ale v celém světě a já si nemůžu pomoct, ale není to
ono. Jde vidět, že celou kulturu tu měli v rukou Medicejové – nejbohatší rod
Florencie, kteří zadávali díla velkým umělcům jako byl Brunelleschi, Donatello,
Uccello, Botticelli. A mezi významné osobnosti Florencie patří také Dante,
Verrochio, všichni vládci z rodu Medici (Lorenzo, Cosimo, Piero...),
Machiavelli, Buonarroti. Mohla bych jemnovat další. Stavby jsou ohromné, exteriéry
zdobené, ale uvnitř mi něco chybí. Například když jsme cestovali Rumunskem,
kostely jsou tu velmi zdobené, bohaté, velmi typické a zde je to taková
směsice. Ale nemohu říct, že bych u něčeho zůstala stát a žasnout. V Rumunsku
se mi to dělo neustále a například v Římě mě zase ohromily megakolosální
stavby (před několika lety, letos jsme Řím vypustili). Takže první dojem z Florencie
není úplně ohromující a ubytování tomu také nepřispělo. Ikdyž, s Kubou jsme
ohromeni byli, když jsme vešli do pokoje – ale ně v pozitivním slova
smyslu.
