Bone giorno,
včerejšek byl konečně věnován odpočinku. Ráno raníčko pana vstala, prádlo si v uzel zavázala: "Půjdu matičko k jezeru, šátečky sobě vyperu." Ne, tak nešli jsme na jezero, jeli jsme k moři a v uzlíku jsme měli plavky a ručníky. Každopádně ještě před tím jsme se zastavili v kavárně a ochutnali ty nejlepší croissanty plněné bílou čokoládou v našem životě. To už bylo asi deset hodin, protože strejda nás obeznámil s tím, že ráno nic otevřeno nebude, stejně jako vstup na pláž. Tentokrát jsme byli varování, ať nechodíme na veřejnou, ale ať zaplatíme za soukromou, protože můžeme zastavit na hlídaném parkovišti. Vlastně hned první den nám strejda pověděl, abychom si raději všechny věci z auta schovali. Jako třeba i kábl od nabíječky. Prostě všechno. Tak se jeho radou řídíme.
Po snídani jedeme na pláž. Dlouhá cesta podél pobřeží, ze které se sjíždí k různým soukromníkům. Ale všechno je zavřené. Takže jedeme na konec cesty a zase zpátky. Díky za ty dary, že jedna pláž zrovna otevírá a zrovna ta, kterou nám strejda doporučil. Kupujeme za deset éček lehátka a už si hovíme na sluníčku. Natíráme se padesátkou, ale jak později napíšu - nestačilo to. Jsme na pláži široko daleko jako první, takže čekáme na davy lidí, ale nic se neděje. Ve 4 odpoledne odcházíme a pořád jsme tam jediní na všech plážích dohromady. Později nám strejda vysvětlil, že jde o pláže pro místní, nikoliv pro turisty a že je poslední týden, poté se zavře a je konec sezony. Tak to jsme stihli krásně. Moře je zase jako kafe. Vlny se zvětšovaly, a tak jsme několik hodin seděli v hloubce po kolena a nechali sebou házet, jak vlny přicházely. Párkrát přišla větší vlna a odhodila naše plavky stranou, ale byli jsme tam sami, tak to nevadilo. Postavili jsme si "hrad" z písku. Četli jsme knihy. Házeli mušlema do kruhu. A tak si hráli na pláži.
Večer nás strejda vzal do centra. Město získává úplně jiný rozměr, když vám o něm někdo vypráví a ukazuje, co kde je. Když si o městěch čteme, tak to často zapomenem, než dorazíme na místo, takže to pak člověk musí procházet zpětně, aby se také něco dozvěděl. O dopravě raději pomlčím. Netušila jsem, kolik lidí se vejde na skútr a kolik skútrů se vejde vedle sebe v jednom pruhu. Ve městě si dáváme místní smažený fast food. Jsou to malé smažené kousky všeho - rýže, chleba, mořské plody, ryby, sýry. Také jsme ochutnali výbornou zmrzlinu, ale troufám si říct, že v určitých pražských zmrzlinárnách je zmrzlina podobná. Ještě jsme se prošli po přístavu a jeli zpět domů. Cesta do centra trvá asi půl hodiny a máte pocit, že při ní zahynete. Už o dopravě psát nebudu ale vězte, že je to taková malá jízda smrti. Anarchie. Jdeme spát celí červení od sluníčka, Kuba tedy trochu víc než já neb nedbal mých rad o mazání.
Dnešní zjištění: Neapol není úplně malá a chtěla by víc času. Má asi milion obytel, ale s širším okolím, které do Neapole stále spadá je to asi 5 miliónů lidí. Je zde metro. Je zde divadlo sv. Karla - nejstarší činná operní scéna v Evropě. Je to město s nejvíce sakrálními stavbami na světě. Je zde mnoho náměstí a kostelů (strejda tvrdí, že až 3000 kostelů). Všechno, co jste kdy o Neapoli slyšeli JE PRAVDA. Jsou tu gangy a mafie. Řízení v Neapoli je pro mě nepochopitelné stejně jako italské povahy.
včerejšek byl konečně věnován odpočinku. Ráno raníčko pana vstala, prádlo si v uzel zavázala: "Půjdu matičko k jezeru, šátečky sobě vyperu." Ne, tak nešli jsme na jezero, jeli jsme k moři a v uzlíku jsme měli plavky a ručníky. Každopádně ještě před tím jsme se zastavili v kavárně a ochutnali ty nejlepší croissanty plněné bílou čokoládou v našem životě. To už bylo asi deset hodin, protože strejda nás obeznámil s tím, že ráno nic otevřeno nebude, stejně jako vstup na pláž. Tentokrát jsme byli varování, ať nechodíme na veřejnou, ale ať zaplatíme za soukromou, protože můžeme zastavit na hlídaném parkovišti. Vlastně hned první den nám strejda pověděl, abychom si raději všechny věci z auta schovali. Jako třeba i kábl od nabíječky. Prostě všechno. Tak se jeho radou řídíme.
Po snídani jedeme na pláž. Dlouhá cesta podél pobřeží, ze které se sjíždí k různým soukromníkům. Ale všechno je zavřené. Takže jedeme na konec cesty a zase zpátky. Díky za ty dary, že jedna pláž zrovna otevírá a zrovna ta, kterou nám strejda doporučil. Kupujeme za deset éček lehátka a už si hovíme na sluníčku. Natíráme se padesátkou, ale jak později napíšu - nestačilo to. Jsme na pláži široko daleko jako první, takže čekáme na davy lidí, ale nic se neděje. Ve 4 odpoledne odcházíme a pořád jsme tam jediní na všech plážích dohromady. Později nám strejda vysvětlil, že jde o pláže pro místní, nikoliv pro turisty a že je poslední týden, poté se zavře a je konec sezony. Tak to jsme stihli krásně. Moře je zase jako kafe. Vlny se zvětšovaly, a tak jsme několik hodin seděli v hloubce po kolena a nechali sebou házet, jak vlny přicházely. Párkrát přišla větší vlna a odhodila naše plavky stranou, ale byli jsme tam sami, tak to nevadilo. Postavili jsme si "hrad" z písku. Četli jsme knihy. Házeli mušlema do kruhu. A tak si hráli na pláži.
Večer nás strejda vzal do centra. Město získává úplně jiný rozměr, když vám o něm někdo vypráví a ukazuje, co kde je. Když si o městěch čteme, tak to často zapomenem, než dorazíme na místo, takže to pak člověk musí procházet zpětně, aby se také něco dozvěděl. O dopravě raději pomlčím. Netušila jsem, kolik lidí se vejde na skútr a kolik skútrů se vejde vedle sebe v jednom pruhu. Ve městě si dáváme místní smažený fast food. Jsou to malé smažené kousky všeho - rýže, chleba, mořské plody, ryby, sýry. Také jsme ochutnali výbornou zmrzlinu, ale troufám si říct, že v určitých pražských zmrzlinárnách je zmrzlina podobná. Ještě jsme se prošli po přístavu a jeli zpět domů. Cesta do centra trvá asi půl hodiny a máte pocit, že při ní zahynete. Už o dopravě psát nebudu ale vězte, že je to taková malá jízda smrti. Anarchie. Jdeme spát celí červení od sluníčka, Kuba tedy trochu víc než já neb nedbal mých rad o mazání.
Dnešní zjištění: Neapol není úplně malá a chtěla by víc času. Má asi milion obytel, ale s širším okolím, které do Neapole stále spadá je to asi 5 miliónů lidí. Je zde metro. Je zde divadlo sv. Karla - nejstarší činná operní scéna v Evropě. Je to město s nejvíce sakrálními stavbami na světě. Je zde mnoho náměstí a kostelů (strejda tvrdí, že až 3000 kostelů). Všechno, co jste kdy o Neapoli slyšeli JE PRAVDA. Jsou tu gangy a mafie. Řízení v Neapoli je pro mě nepochopitelné stejně jako italské povahy.
