Dneska bylo v plánu jet na kole přes pláž Santa Monica
a Venice. Nicméně jsme se maličko zdržely v obchodě a dost se rozfoukalo,
tak jsme to nechaly na zítřek. Ale oblíkly jsme si sportovní věci jako tenisky,
legíny triko a šly jsme běhat. Ne, dělám si srandu. Rozběhly jsme se jen přes
přechod k obchodu. Nakoupily jsme si na poslední snídaně a večeře a nějaké
drobnosti. Měly jsme to štěstí, že jsme vybraly vozík, který nejel. Respektive
jel a po pár metrech se zasekl tak, že si člověk málem zlomil žebra, jak do něj
narazil. Pak začal vydávat zvláštní zvuky. No pro nás opravdu zábava. Tak jsme
chvilkama nesly nákupní vozík ve vzduchu a nikdo nechápal, co to děláme. Nákup
jsme vyložily doma a začaly jsme kolektovat věci na jednu hromadu, kterou se
postupně snažíme narvat do kufru a batohu. Pak jsme pokračovaly na pláž. Jen na
malou procházku a chytit trochu té červené barvy. Je to zrádné. Fučí jako hrom,
ale slunce pořád opaluje. Takže Hanička má zase červené čelíčko a ouška. Daly
jsme si opět výborný oběd za dobrou cenu. Moje první tacos v životě a byla
jsem nad míru spokojená. Ještě víc, když náš oběd poté doplnilo Tiramisu. Hodně
tu chodíme, tak musíme doplňovat energii haha, pořád v tom sportovním
oblečení. Dneska jsme se nechaly odvést na pláž uberem, abychom stihly trochu
sluníčka a překvapilo nás, že za hotelem máme krásné ulice, čisté, velké, pěkné
domy a spíše rodinnou čtvrť. Neustále se nás ptají, zda jsme z Německa nebo
z Francie. Když zjistí, že z Prahy, tedy z Československa, tedy
z Ruska, tak jsou překvapeni. To my taky. Na pláži jsou opravdu velké
vlny. Stále je zákaz koupání a do vody by šel jen velký blázen nebo surfaři, na
které je radost se dívat. Já bych osobně nejraději běžela vlnám naproti nebo
zkusila surf. Ale voda je ledová. Vypadá to, že bychom s Hankou mohly
sedět na mole a sledovat vlny, slunce, racky a surfování celý den. Mimochodem
surfařům je asi 12 let. Jsou poloviční jako my, a i tak se pouštějí do opravdu
velkých vln, všechen obdiv. Kdyby se Vám zdálo, že na některých fotkách mám
prst před objektivem, tak je to skutečně tak. Někdy se i mistr tesař utne.
Tak uz jsme za polovinou. Dneska rano jsme meli budika na driv, ale vstali jsme az o pul desate. Nejak nam to nevyslo, tak to zkusime zitra rano. Jak jsme vstali, tak jsme vyrazili metrem pres cely Manhattan na South Ferry, coz je privoz, ktery nas dovezl zdarma na Staten Island, ze ktereho mel byt hezky vyhled na sochu svobody. Tak to se opravdu nestalo. Respektive fotku ze Staten Islandu s vyhledem na sochu davame nize, pokud ji najdete, tak jste dobri. Udelali jsme si mensi prochazku k pamatniku 11/9 a jeli jsme zase zpet. Tentokrat jsme si sedli na druhou stranu lodi tak, abychom sochu svobody videli. Je opravdu malicka a tak jsme se rozhodli na ni nejit. Nasledovala cesta zpet domu. Neco jsme poklidili a ja si nachystala pradlo na prani. Takze zitra me ceka prvni zkusenost s verejnou pradelnou. Pak jsme pokracovali na Roosevelt Island za Irinou a Volkerem na veceri. Volker se zminil o nejvetsim obchodaku pro fotografy, takze zitrejsi plan je jasny. Kuba bude urcite moc rad. Domu ...










