Sedmý a zároveň poslední den v L.A. se docela vydařil.
Ráno jsme nasedly na autobus, který jel (jak jinak) asi hodinu a půl na pláž
Santa Monica. Krásná široká ulice lemovaná stromy, palmami a světýlky. Ale zase
žádní lidi. Až na pláži. Prošly jsme molo a sjely místní horskou dráhu. Zase
jsme jako jediné ječely na celé pobřeží. Na mole je spousta obchůdků, Pepek
námořník nebo restaurace založená na filmu Forest Gump. Procházíme všechny
obchody, to bychom nebyly my, abychom se nepodívaly. Hanka říká, že se ráda
fotí v budce, ze které vylezou tři fotky. Tak se jdeme na památku nechat
vyfotit. Zkoušíme různé efekty a smějeme se a z ničeho nic to začalo
odpočítávat a při focení zůstal jeden z efektů. Ještě větší sranda byla,
že fotky vyjely asi čtyřikrát. Jdeme do restaurace Bubba a Gump, která má v nabídce
mnoho jídel s krevetami na různé způsoby. Přesně tak, jako to bylo ve
filmu. Po obědě se vyplácneme na pláž, abychom alespoň jeden den relaxovaly.
Naneštěstí pro nás jsme obě dvě usnuly na pár minut. Když jsem se probudila,
tak jsem šla do moře, jen tak po pás, pořád jsou totiž ohromné vlny. Hanka
usoudila, že by nám hodinka na slunci ještě bodla, tak si zase leháme a ještě
chvíli odpočíváme. Chyba. Jsme spálené od hlavy až k patě. Samozřejmě, že
jsme se mazaly. Ale asi to nestačí. Tak se otřepeme od písku a jdeme pěšky
procházkou kolem pláže. Jsou zde různá venkovní hřiště, kde lidé makají. Ale
neuvěřitelně. Usoudily jsme, že kdybychom tam bydlely, taky bychom tak cvičily
(haha) a šly jsme se usadit do občerstvení, kde si Hanča dala kokos. Pak
pokračujeme, ale po chvíli se zdá, že jsme na mapě pořád jen jedním bodem na
stejném místě. Tak pronajímáme kola a jedeme napříč pobřežím. Vítr hezky fouká,
tak ani nejde poznat, že slunce tolik pálí. Každopádně Hančino čelo s miniaturními
puchýřky mluví za vše. Já si pro změnu nemůžu pořádně sednout, protože mám
spálený zadek. Celkově jsme nějaké červené a flekaté a nevypadá to vůbec hezky
a pocitově to není o moc lepší. Když jsme objely celou pláž, tak jsme vrátily
kola a šly jsme do restaurace, kde jsme se nacpaly a vyrazily na autobus, který
s námi zase dojel domů. Moje ruka v buse drží provázek. To když je
zastávka na znamení, tak nejsou tlačítka, ale musí se zatahat za provázek. Asi
ekonomičtější řešení. Jsme částečně sbalené, zbytek až zítra ráno a v poledne místního času pádíme domů a moc se na vás těšíme!
