Ráno vstáváme. Tedy, abych to vzala popořádku. Já
vstávám asi v jednu totálně propocená. Vzala jsem si na noc totiž teplý
fusakle, protože jsem dostávala křeče do noh od nachlazení. Ukázalo se, že na
místní podnebí jsou teplé až moc. Takže jsem je shodila a spala dál. V pět se
probudila Hanka, asi jí přišlo vhod poslat pár fotek domů. Já dělala, že to
nevidím, abych nemusela vstávat tak brzo a po hodince mobilování to Hanka
zabalila. Takže jsme vstaly až v 8 hodin. A než jsme se vypravily bylo rázem
jedenáct. Dvacet minut chůze. Dvacet minut jedním metrem. Dvacet minut dalším
metrem. A je rázem dvanáct. Autobus, ve kterém je asi mínus třicet nás odvezl
na ulici, kde je nejspíš pomyslná hranice mezi chudobou a bohatstvím.
Bohatstvím myslím střechu nad hlavou. Asi stometrová ulice se stala naší
uličkou hrůzy. Naštěstí šel před námi pár středního věku, takže jsme se jich
držely v těsné blízkosti, aby to vypadalo, že jsme třeba jejich děti. Ovšem
nevím, zda nám na to někdo skočil, protože se později ukázalo, že to byli
mexikánci.
Míříme přes finanční oblast do výškové budovy Oue Skyspace a v
sedmdesátém patře si dáváme občerstvení a užíváme si výhled. Je opravdu teplo.
Teď večer si přeju, abych tu měla maminku nebo babičku, která by mi určitě
řekla, abych se namazala krémem s faktorem. To se bohužel nestalo, takže
vypadám jako...mám červená ramena a paže. Hanča je v pohodě, má delší rukáv,
takže se jí to netýká. Co se jí ale týká – vzala si nové boty. Tak si dovede
představit jaké je to chodit celý den v nových botách. Už jsem to někde
slyšela, že se boty musejí prvně rozchodit, než si je člověk vezme na delší
vzdálenosti. Hanka si to bude od teď pamatovat taky. Nebo aspoň po dobu, než
zmizí bolístky na prstech. Pak se vydáváme metrem (dalších 30 minut) na chodník
slávy, kde si dáváme už asi o pěti obědovečeři. Díváme se také u čínského
divadla na otisky slavných. Poté, co jsem stoupla do většiny stop, se ukázalo,
že mám větší nohu než většina herců mužského pohlaví. Procházeli jsme kolem
natáčení Avengers, které ale ani jednu z nás nezajímá. Hanka vykoupila podle mě
všechny suvenýry s pohlednicemi a starou dobrou poštou posílá pozdrav. Prosím,
aby moje rodina nic takového neočekávala, děkuji za pochopení. Dnešní nákupy se
omezily na brýle a ponožky. To je vcelku úspěch.
Večer ještě vyrážíme do
Griffinovi observatoře a kocháme se výhledem na L.A. Pokud se ovšem posunete na
články níže, kde je noční N.Y.C., tak pochopíte, že jsem trochu zklamaná. Je to
nekonečná placka plná domů a silnicí. Nikde nejsou žádní lidé na chodníku, jen
v autech. Čekáme do západu slunce a klidíme se zpět domů. Mírně mě zklamalo, že
nesvítí nápis Hollywood, ale mohla jsem si to zjistit a nebyla bych překvapená,
protože ho nezhasnuli zrovna loni, ale ještě asi v devadesátých letech. Včera
jsme jely autobusem zadarmo, protože jsme se nedovedly vyjádřit kam jedeme a
řidič měl zpoždění, tak nás pustil bez placení. Dnes jsme zase jely zadarmo,
protože měl řidič narozeniny. Tak to se vyplatí. Po příjezdu domů už jsem
sedíme, ležíme a jdeme spát, protože zítra brzo vstáváme. Mějte se fajn.
