Dnesni den zacal celkem nestastne bolesti zubu. Nemohla jsem v noci spat, takze jsem si kolem devate rano vzala dva ibuprofeny a jeste dve hodinky spala. Kdyz jsem se probudila, byla bolest mirnejsi, takze jsem se rozhodla vyrazit ven. Nehodlam zde promarnit jediny den. Vyrazili jsme na vanocni trhy. Zde jsem si kolem jedne dala snidani. Je to vtipne. Kazdy den davame budika driv a driv, ale vstavame pozdeji. Dnes to ale bylo opodstatnene bolesti osmicky. Na trhu jsem si dala ty nejlepsi makronky, jake jsem kdy jedla. Kuba jako vzdycky nesnidal, ale i tak ochutnal. Makronky byly opravdu vynikajici. Pridala jsem k nim jeste i horkou cokoladu. Trenerka by me opravdu pochvalila. Vsude jsou jiz stromecky a vanocni atmosfera. To se nam libi, ackoliv pocasi je stale prijemne a slunecne, padajici listi Vanoce moc neevokuje, ale nazdobene vylohy to kompenzuji. Pak jsme se sli podivat do Chrysler Building, abychom se mrkli na interier, ale nebylo to nic prekvapiveho. Nasledne jsme pokracovali na Grand Central Terminal. Mozna ho z fotek rozpoznate v nekterych filmech. Kazdopadne soucasti terminalu byl zatim nejlepsi market, jaky jsme zatim navstivili. Bylo tam vse od cerstve zeleniny, ovoce, ryb, masa az po koreni, oleje a dalsi skvele veci na ochutnani. Nejradeji bych to cele zkoupila a privezla, ale jak me Kuba upozornil, kufr je omezen vahou. Pokracovali jsme pres Terminal na patou avenue a nakoukli jsme do Tiffanyho, ani tentokrat jsem neodesla s prstenem. Nevim, co s tim Kubou je, signal jsem vyslala dost jasne. Pak jsme se sli podivat do Trump Tower. Zadne prekvapeni, ze jsou zde do zlata ladeny zdi, zabradli i eskalatory a napric celou zdi tece voda jako fontana. Ted uz se ozval muj zub a nenechal me na pokoji. Jakoby kazda minuta znamenala vetsi a vetsi bolest. Ale pokracovali jsme. Chteli jsme zajet do Little Italy na jidlo a projit si italskou ctvrt. Sedli jsme na metro a vylezli jsme kousek od restaurace, kterou jsme nasli v doporucenich na internetu. Tentokrat jsem bolesti nemohla ani jist. Nikdy jsem podobnou bolest nezazila a ze jsem mela
za svuj zivot se zuby trable. Prislo mi nemozne, abych nekolik dni mela stale vetsi bole sti jen proto, ze osmicka roste. A taky ze ne. Musela jsem jit k zubarovi, ktery mi ji vycistil, byl tam zanet a nejaka infekce, dal mi i leky na bolest. Cele me to stalo pres 5000 a doufam, ze mi to pojistovna zaplati. Jsem s ni samozrejme v kontaktu a nemel by to byt problem, ale znate slovickareni v ceske zemi. Takze castecne pod narkozou jsme jeli hodinu zpet domu. Zubar byl totiz na konci Queensu. Kuba ale rikal, ze pizza byla vyborna a hlavne obrovska. Mysleli jsme si, ze za mene jak 20$ dostaneme ve vyhlasene restauraci nejakou mini porci, ale toto byla obri pizza s prehledem pro dva lidi. Jeste jsem posbirala zbytek sil a sli jsme vyprat. Prani trva asi 15 minut a suseni pradla cca 30. Takze rychlovka. Jedno takove prani vyjde zhruba pod stovku. Museli jsme si ale poprve po trech letech (co Kuba pracuje v PG) koupit prasek na prani. Samozrejme jsme zustali verni znacce. Snad zitrek bude lepsi a zdravotne se mi ulevi. To by znamenalo, ze i Kuba nebude muset poslouchat moje knuceni a ze snazim byt potichu.
