Zoufalost nad anglictinou stale pokracuje. Ackoliv se stale snazim mluvit, tak si porad pripadam jako pitomec a Kuba tomu dneska nasadil korunu, kdyz me vzal do kina... Rano jsme zacali naproti nasemu ubytovani v IHOPu, to je mezinarodni dum palacinek. No, abych byla presnejsi, bylo to okolo 11 hodiny. Snidane za zbytek dolaru, co mam na ucte, byla vyborna. Ne. Sranda. Jeste mi par dolacu zbylo. Ale umite si to predstavit. Po snidani jsme vyrazili pres Central Park do Guggenheimova muzea. Konecne jsme si vzali i audio a to bylo fajn. To jsem rozumela a konecne jsem pochopila nektere abstraktni veci, malby a smysleni autoru. Tyto veci jsou mi vzdycky o trochu vzdalenejsi nez jinym. Po nekolika hodinach v muzeu jsme se vydali do obchodaku. Zkontrolovat, co maji a zda bychom si neco meli koupit. Ja bych samozrejme chtela vsechno, ale takove letadlo neexistuje. Takze si Kuba koupil pasek, ja se jeste prosla mezi hordou kabelek za par dolaru a sli jsme do kina. Film byl moc krasny, rozumela jsem uvodni reklame na Coca Colu a potom zaverecnym titulkum. Nafucena a zoufala nad svou anglictinou jsem se odebrala na metro, kde jiz tradicne zustavame s Kubou jedini belosi siroko daleko. Zitra zkusim verejnou pradelnu, nebot po tydnu jsou na mem obleceni stopy vseho, co jsem jedla i toho, co jedl nekdo v moji blizkosti.
