Vcera vecer jsem sla spat s bolesti zubu. Konkretne me zacla bolet jedna z osmicek. Predavkovala jsem se ibuprofenem a sla jsem spat. Rano se to zdalo v pohode. Vyrazili jsme tedy na High Line. Jsou to stare koleje, podel kterych vede promenada. Cekala jsem od toho vic, ale asi je to tim, ze je podzim a spousta zelene je pryc. Uprostred cesty se ozvala jiz zapomenuta stolicka a take me prepadla zimnice. Pravdepodobne jsem se pri foceni nachladila. Kdyz uz jsme byli v Chelsea, kde High Line konci, navstivili jsme dum ze serialu Pratele i byt Carrie Bradshaw ze Sexu ve meste. Ani jeden nevypadal jako z filmu, takze jsme zklamani sedli na metro a jeli jsme domu. Kolem druhe jsme usnuli a probudili jsme se v 8 vecer. Ale bylo nam obema lepe. Zimnice presla. Bolest zubu ne, ale zvladam to nejak prechazet s ibuprofenem. Nejskvelejsi na tomto meste je, ze i kdyz cely den prospite, tak se vecer probudite a jeste muzete zazit spoustu skveleho. Nehodlali jsme tento den zahodit, a tak jsme se rozhodli vyrazit ven. Konkretne na nocni vyhlidku z Empire State Building. V ramci aplikace Citypass jsme si kazdy za 78$ koupili listek, ktery nas opravnuje navstivit tri mista v NYC z vybrane nabidky. Poskladali jsme to tak, abychom co nejvice usetrili. Empire normalne stoji 37$ do 86 patra a nebo pres 50$ do 102 patra. V ramci city passu bylo jen 86 patro, ale rozhodli jsme se 20$ doplatit, abychom se dostali az nahoru. Dalsi dve mista, ktere navstivime se Citypassem, budou zrejme Muzeum Guggenheim a ve dne zamirime na vyhlidku do Rockefellera na observatory, to bude asi pristi tyden. Takze zpet na Empire. Vyhlidka byla uzasna. Vsechno je z vrsku tak malicke a drobne. Zaroven ale rozsahle, svetla nikde nekonci. Pri vstupu vam udelaji fotku, kterou si muzete pri odchodu koupit za 30$. Musim rict, ze nam to tam mooc sluselo, ale ne zas tolik. Takze fotku jsme si nevzali. Prvni jsme meli vyhlidku v 80 patre, potom v 86, kde se dalo jit i ven. Vecer, v 86. patre u oceanu je ale trochu chladneji. Malinko fouka a tak jsme to vzali hopem. Udelali jsme zhruba 50 stejnych fotek a sli jsme do 102 patra, ktere je uz pekne nahore. Pred tim jsme samozrejme kazdy zaplatili onech 20$, ale co. Treba jsme tu naposled. Jelikoz jsme cely den nic nejedli, tak jsme si rekli, ze je cas na nejakou tu dobrou veceri. Zaujala nas jedna restaurace primo v Empiru a ceny se zdaly byt na centrum Manhattanu celkem prijatelne. Kuba si dal burger s radnym steakem a ja si dala spiz ze steaku z plemene Angus a se salatem. Vsechno bylo vynikajici. Podle me to bylo nejlepsi jidlo, jake jsem kdy mela. Maso bylo medium az rare. Krasne stavnate. Dochucene jen peprem a soli. Samotna chut masa byla uzasna, mekke a rozpadajici se sousto v ustech bylo pohlazeni pro mou dusi. Jenze pak jsem ochutnala salat. Bezne je pro me salat jen utecha pro me zdrave ja. Ma vyrovnat ty nechutnosti, co jim behem dne. Vazeni ale tento salat, s rajcatem, krupavou slaninkou a modrym syrem, to bylo tedy neco. Nebyla na nem majoneza ani olej, ale preslo mi prislo, jakoby na nem bylo nejake balzamiko. Byl cerstvy, osvezujici a chutny. Najednou jsem nevedela, co je lepsi. Zda salat nebo maso a to se mi jeste nikdy nestalo. Kez bych vam mohla dat ochutnat. Nakonec jsem se rozbrecela. Neco tak delikatniho jsem nikdy nejedla. Nemohla jsem si po skonceni nedat cokoladovy dort, to byla tecka nakonec. Vidim, ze ceny vas zajimaji hodne, takze moje jidlo, kubuv burger s hranolkama, dezert, pivo, whiskey a cola prislo na nejakych 75$. Plus dan plus spropitne ve finale dalo 92$. Celkove tento vecer nebyl jeden z nejlevnejsich, ale byl rozhodne jeden z nejlepsich. Irina nam ukazala asi sto mist, ktere mame navstivit. Mezi nimi i nekolik mist v Central Parku, ktere jsme proste nevideli. Zda se, ze nemuzeme videt vsechno. Ale tento vecer, kdy jsem videla mesto z vysky a pak sedela v restauraci s vyhledem na patou avenue, na davy proudicich lidi, na stovky aut, tehdy jsem se citila byt soucasti mesta vic, nez kdyz stojim u zajimave pamatky. Je to asi tim tepem, ktere mesto ma. Nejak to s nami souzni a citime se v tom velmi fajn a pohodlne. Takze jsme se rozhodli spise tohle mesto prozit, nez se stresovat tim, co vsechno jsme nevideli. Nelze to zazit vsechno a z NY se nejspis ani nedostaneme do dalsich mest, ale to nevadi. Je to presne to, co jsme hledali. Mesto, kde zase muzeme objevovat, citit se nove a dobrodruzne. Kolem jedne jsme se vratili domu a ted uz je pul treti, kdy dopisuji tento clanek, takze nemyslim, ze zitra zacneme den nejak vyrazne brzy.
PS najdete si zajimavosti o empiru, jako treba za se budova stavela v roce 1930 a stavba trvala pouze rok, je toho o empiru opravdu hodne.
